Alternativní programy v mateřských školách

Alternativní pedagogiky vznikly na základě reformy školství jako různé cesty k naplňování reformního hnutí. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století reformní hnutí navazuje na ideje Komenského, Rousseaua, Keyové a Tolstého, které chápou a zdůrazňují specifický svět dětí i rozdílnost v jejich vývoji, a kde převládá myšlenka, že dítě přestává být chápáno jako zmenšený dospělý. Společným východiskem představitelů alternativních pedagogik (waldorfské a montessoriovské) vzniklých na základě transformace, byla kritika tradičního školství v 19. století. Šlo především o kritiku způsobu učení, který byl příliš mechanický a při kterém si děti vštěpovaly učivo pouze pasivně a o kritiku autoritativních a donucovacích metod – trestů, hrozeb apod. Škole 19. století bylo vytýkáno, že nebere zřetel na osobnost dítěte a neuznává jeho přirozenost, zájmy ani potřeby měnící se s věkem a individualitou dítěte. Nová škola prosazuje humanizaci pedagogického procesu, nový přístup k dítěti jako subjektu, nikoliv objektu výchovy, komunikativnost, partnerský přístup, přirozený způsob života s jeho potřebami, instinkty a přírodou.

V ČR po roce 1989, po čtyřicetiletém období jednotné školy znovu ožívají alter-nativní pedagogiky ze začátku 20. století. Vznikají i nové moderní alternativy, které využívají řadu prvků z reformního pedagogického hnutí, ale současně řeší i aktuální společenské problémy. Společnými principy jsou demokracie (svoboda a odpovědnost), humanismus, spojování nejnovějších vědeckých poznatků – teorie a praxe, sebeorganizace a samospráva zúčastněných, sebe-určení a sociální odpovědnost, rovnoprávnost ve výchově a vzdělávání.

Svůj projekt (kurikulum, program) mají waldorfská pedagogika, systém M. Montessoriové, program Začít spolu, i nejnovější domácí, tedy české Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole.

Jsou to projekty modelového, vzorového charakteru, na jejichž základě vznikají konkrétní kurikula školní a třídní. Jako východiska mají vytyčenou základní myšlenku, principy a propracovanou formální strukturu – dělení do jednotlivých oblastí vzdělávací práce. V převážné většině mají stanoveny hlavní metody a formy pedagogické práce, dílčí i finální vzdělávací cíle, které slouží i k vyhodnocování – evaluaci jednotlivých cílů třídního i školního kurikula. Pramen 53

Waldorfská pedagogika je reformní pedagogická koncepce, jejímž základem je antropozofie Rudolfa Steinera (1861–1925, německý literární vědec, eklektik, zakladatel antropozofie). Systém byl vytvořen na základě přírodně-filozofických názorů W. Goetheho, mystiky orientálních systémů a okultismu.

Waldorfská škola zahrnuje obvykle mateřskou školu a dvanáctiletou primární a střední školu. Škola má být organizována jako svobodná instituce, nezávislá na momentálním společenském uspořádání. Má v dítěti rozvíjet individuální nadání a tvořivý duševní a duchovní život. Důraz je kladen nejen na rozvoj intelektu dětí, ale také citů, estetických postojů a pracovních návyků.

V současné době (2002) je ve světě zhruba 713 waldorfských škol, nejvíc ve Spolkové republice Německo (165) a v Nizozemsku (96). V ČR je celkem šest základních waldorfských škol, jedna svobodná speciální škola. Mateřských škol je pět a k nim lze přiřadit i 13 mateřských škol s třídami uplatňujícími waldorfskou pedagogiku. Asociace waldorfských mateřských škol má sídlo ve Waldorfské mateřské škole v Praze 3, Koněvově ulici.

Pramen 52

Montessoriovský systém je typ alternativní školy nazývaný podle italské lékařky Marie Montessoriové (1870–1952), která rozvinula reformní pedagogické hnutí především v oblasti předškolní výchovy. Její koncepce zdůrazňuje vliv vhodných výchovných podnětů na rozvoj dítěte zejména v „senzitivních fázích“ dětského života. Pramen 41

Montessoriová dospěla k překvapivému zjištění, že dítě se naučí chodit, mluvit, manipulovat s předměty skrze svou vlastní tvořivost, nikoli že ho tomu dospělí naučí. Na základě toho vypracovala tzv. metodu Montessoriové, která pomocí speciálních učebních pomůcek a vytvořením vhodného prostředí podporuje přirozený vývoj dítěte, pomáhá mu zafixovat správné pracovní návyky a vytvářet svůj vlastní úsudek. Hlavním kritériem metody Montessoriové je orientace na dítě jako na člověka – snaha pomoci dítěti dosáhnout vlastní nezávislosti. Každé dítě má v sobě zakódovaný plán vlastního rozvoje i síly, které tento rozvoj uskutečňují za předpokladu existence podnětného prostředí (didaktický materiál podporující spontánní učení, který je zde chápán jako klíč ke světu, a učitelka, která má pečlivě sledovat vývoj dítěte a následovat ho). Druhým kritériem je výchova jako realizace svobody. Dítě potřebuje svobodu pro spontánní projevy a svobodu jednat bez pomoci druhých s vědomím, že je živou integrální bytostí.

Občanské sdružení Montessori sídlí při Základní škole v Praze 4-Libuši, Meteorologická ulice č. 181. V České republice je v současné době takto zaměřených mateřských škol zhruba 30. Občanské sdružení „Česká asociace Montessori“ sídlí v Praze 10, ulice Dvouletky č. 409.

Pramen 55

Daltonský plán není uceleným systémem, jde spíše jen o organizační rámec. Americká učitelka Helen Parkhurstová (1887–1973) prosazovala názor, že pouze důsledná individualizace řeší problém efektivního učení. To znamená, že v podmínkách hromadného učení musí mít každý žák svůj individuální plán. Nejdůležitějším prvkem je „penzum“ (učební obsahy, které by měl žák zvládnout, zpracovat za určité období). Základními principy daltonského plánu jsou svoboda a sebeorganizace, samostatná činnost po instruktáži učitelem a spolupráce. V praxi mají žáci možnost volby, s kterým úkolem chtějí začít, sami si určí pracovní místo i formu práce – samostatnou, nebo skupinovou. Pro mateřskou školu je možno tento přístup využít např. jako tabuli úkolů, kdy se prostřednictvím ranního (komunitního kruhu) podají základní informace o rozdělení úkolů, děti se v jejich naplňování vystřídají, zápisem na tabuli se provede evidence a vyhodnocení splněných úkolů. V ČR je daltonský plán aplikován nejvíce v brněnských základních školách.

Projekt Zdravá mateřská škola a na něj navazující vzdělávací program Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole vznikají jako programový materiál pro české vzdělávací prostředí.

Filozofickým základem tohoto programu je holistické pojetí zdraví, které klade důraz na celistvost a souvislosti a uznává úlohu subjektivního pocitu zdraví – pohody. Dva základní principy integrující podporu zdraví ve škole jsou respekt k přirozeným lidským potřebám jednotlivce v celku společnosti a světa a rozvíjení komunikace a spolupráce.

Zásadami podpory zdraví ve škole jsou:

1. Pohoda prostředí
   Učitelka podporující zdraví, věkově smíšené třídy, rytmický řád života a dne, tělesná pohoda a volný pohyb, zdravá výživa, spontánní hra, podnětné věcné prostředí, bezpečné sociální prostředí a participativní a týmové řízení.
2. Otevřené partnerství
   Partnerské vztahy s rodiči, spolupráce mateřské a základní školy a začlenění mateřské školy do života obce.

Začátkem kalendářního roku 2002 bylo již 100 mateřských škol zařazených do sítě škol podporujících zdraví. Každá mateřská škola, která se chce k tomuto projektu přihlásit a být do této sítě zařazena, musí nejprve vypracovat vlastní projekt na tříleté období. Po úspěšném završení přípravného období (s podporou zkušených lektorek) je přizvána k tzv. kulatému stolu, kde je na základě oboustranné výměny zkušeností učiněno (téměř vždy pozitivní) finální rozhodnutí o zařazení příslušné mateřské školy do sítě škol podporujících zdraví. Mateřské školy mohou pracovat podle projektu podpory zdraví i nezávazně, a to i v případě, že nechtějí, nebo v dohledné době nebudou chtít být zařazeny do jejich sítě. Kontaktní adresa: Státní zdravotní ústav, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10, PhDr. M. Havlínová, CSc.

Závěr

Hlavním rysem vývoje předškolních institucí a cílů jejich vzdělávacích programů je jejich svázanost se společenským a politickým vývojem a momentálně deklarovanými hodnotami státu.

Vliv nových právních norem, konec jednotné školy i konec uměle vynucené závaznosti Programu výchovné práce v jeslích a v mateřských školách, společně s demokratizací a humanizací celé společnosti se významně promítly do filozofie, programového zaměření, řízení a tím i do pojetí pedagogického působení a organizace vzdělávacího procesu.

V letech 1990–2003 (pravděpodobně i déle) existuje předškolní institucionální výchova bez závazného vzdělávacího programu. Lze využívat programu minulého – Programu výchovné práce v jeslích a v mateřských školách, alternativních i nově vznikajících programů mezinárodních i ryze českých. Toto převážně neřízené transformační období mateřských škol je obdobím úspěšného hledání vlastní orientace na základě společensko-politických změn i obecně deklarovaných přeměn vzdělávací politiky státu.

Čítali ste ukážku z knižky od vydavateľstva Portál:

Současná mateřská škola a její řízení

Současná mateřská škola a její řízení

(Žiadne hodnotenia)

Loading...