Rodičovská autorita

Je dobré vystupovat autoritativně, když dítě odmítá něco udělat, například když nechce jíst? Jestliže se matka chová úzkostlivě, panikaří nebo se na dítě zlobí, může se jídlo stát zdrojem nekonečných konfliktů. Je opravdu užitečné našeho malého vzpurníka ládovat jídlem? Jestliže nechce jíst například ve 2 letech, je to možná tím, že by chtěl jíst sám. Tento věk je totiž obdobím, kdy dítě často opakuje: Já sám. Ostatně velký počet pohádek a příběhů vypráví o dětech právě v tomto věku. Je to období, kdy dítě s oblibou vyprazdňuje všechny police knihovny a důležitě se pak prochází s knihami pod paží. Je to totiž věk, kdy dítě rádo říká „ne“. Dávno předtím, než začne říkat „ano“, říká na všechno „ne“. Tak se pomalu vytváří jeho osobnost. Dítěti to pomáhá vyspívat a vymezovat se vůči ostatním.

A kromě toho, jak se shodují dětští lékaři, dítě, které je v pořádku, nedopustí, aby zemřelo hladem. Jí podle svých vlastních potřeb a nenechá se překrmovat. Dítě častěji hladoví po vhodných slovech, po pochvale, po nových objevech než po jídle. Později, když mu jsou 3 nebo 4 roky, si zase raději hraje, než by se staralo o jídlo.

Rodiče malého Jakuba o sobě tvrdí, že jsou přísní a nesmlouvaví. Řekněme, že mají určité zásady a drží se jich.

„Po Jakubovi chceme, aby s námi zůstal u stolu, ale nenutíme ho jíst to, co nemá rád, ani nemusí dojídat jídlo přesmoc.“

Otec po chvíli ticha dodá: „Moc dobře si vzpomínám na chvíle, kdy jsem musel sedět hodiny a hodiny u stolu a dojídat jídlo, zatímco ostatní si šli hrát. Jednou bylo rybí filé, to já nesnáším. Nemohl jsem polknout ani sousto, skončilo to dost špatně…“

Prosazováním rodičovské autority za tím účelem, abychom donutili dítě jíst nebo například chodit na nočník, když na to ještě není zralé, můžeme způsobit vážné problémy. Co se týče osobní hygieny, je nutné počkat, až se u dítěte plně vyvine jemná motorika, což bývá zhruba po dovršení 24 měsíců (obecně je ukazatelem to, že dítě dokáže skákat snožmo). To je příhodná chvíle, aby rodiče učili dítě základním hygienickým návykům, protože je fyzicky zralé na to, aby si je osvojilo. Matka, která vyžaduje po dítěti, aby je zachovávalo příliš brzy, může vyvolat i rodinnou tragédii. A přitom by se dítě k těmto návykům dopracovalo později samo.

Výchova nesmí dítě frustrovat, protože takové dítě je pak traumatizované a nemá z nových dovedností radost. Je například správné dítěti vyhubovat za to, že se v noci počuralo? Existují možná i jiné cesty. Je lepší dítě chválit za správné návyky a být shovívaví ve chvíli, když se všechno nedaří tak, jak má. Vždy si uvědomme, jak velkou námahu musí dítě vynaložit na to, aby se poprvé postavilo! Jakou houževnatost musí prokázat! Nezasluhuje si snad jeho výkon náš obdiv?

______________________________

Prečítali ste si ukážku z knihy Rodičovská autorita, z vydavateľstva Portál

V knižke sa rodičia detí od najmladšieho veku dozvedia, ako mať autoritu a nebyť pritom autoritatívnymi, ako trestať dieťa a nebrániť mu v raste, kedy je treba trestať apod. Autorka komentuje konkrétne príklady a poskytuje praktické rady. Zdôrazňuje, že rodičovská autorita je spojená so zmyslom zákazov a slovným podaním, ktoré sprevádza sankcie, aj so schopnosťou rodičov rozoznať a uznať i svoje vlastné chyby. Niektoré zákazy sú zásadné, o niektorých sa dá v určitom veku diskutovať. Všetko je záležitosťou vzájomného naslúchania a porozumenia. Pozornosť je tiež venovaná situácii, keď je rodina bez otca.