Tajemství výchovy šťastných detí

Mnoha konfliktům lze předejít. Dokážete-li trochu předvídat, můžete často zabránit tomu, aby situace přerostla v konflikt. Zkušení rodiče v mnoha případech zjistí, že mohou problémům s jistou dávkou předvídavosti předejít nebo od nich odvrátit pozornost, takže konflikt pak lze lehce zvládnout. Až budou vašim dětem tři nebo čtyři roky, můžete si dovednosti přísné lásky (a energii) šetřit na okamžiky, kdy je třeba jednou či dvakrát za den vyřešit něco závažného. Problémům se můžete vyhnout – alespoň někdy – způsoby, o nichž teď budeme mluvit.

Prevence

Hodně nepříjemností s dětmi vzniká kvůli napětí, únavě a hladu.

Než vyjdete z domu, přesvědčte se, že jste vy i vaše dítě dobře najedeni, pravidelně si pak udělejte přestávku na menší jídlo. Vyhýbejte se potravinám s opravdu vysokým podílem cukru nebo s výraznou chutí, leda byste si dali nějakou sladkost po jídle nebo při výjimečné příležitosti. Většina dětí po vysoké “dávce” cukru velmi ožije a je hůře ovladatelná.

Odhadujte, kolik času vám jednotlivé činnosti zaberou, a vynechte to, co není příliš důležité, abyste nemuseli spěchat. Při výchově batolat je důležité zjednodušit denní program. Maličkosti nyní zaberou mnohem více času, a proto si prokažte laskavost a dovolte si žít prostěji.

Vytvořte si každodenní stereotypy a vneste do svých činností příjemný rytmus, aby si děti zvykly na pravidelnost. Když ráno vypravujete děti do školy nebo mateřské školky, řekněte jim, ať se nejprve obléknou a pak jdou snídat. Tím se vyhnete zdržování a dohadování – hladové děti se obléknou rychle a bez zbytečného rozruchu. (Přimět je k tomu, aby se ráno řádně nasnídaly, je jednoduché – večer jim dejte menší večeři. Ráno snědí, na co přijdou!)

Snažte se, aby všem bylo doma dobře. Zpříjemňujte si běžné úkony – při domácích pracích si pusťte nějakou rytmickou hudbu. Buďte realističtější ve svých požadavcích na dokonalost. Udělejte si doma zkrátka pohodu. Děti máte na plný úvazek jen pět let a na poloviční tak dalších deset. Tak proč byste si je neměli užít? Někdy jsou malé děti nepokojné jen proto, že potřebují víc pohybu – za dvě třetiny tohoto problému může dnešní svět s malými zahrádkami, bezpečnostními pásy v autě, dlouhými cestami v dopravních prostředcích a nebezpečným okolím. Pískoviště, bazének nebo místo na běhání a lezení všechno velmi usnadní. Unavené dítě spolupracuje lépe.

Odvrácení pozornosti

Potížím se často můžeme vyhnout také tím, že vymyslíme lepší způsob, jak něco dělat, nebo s dítětem uzavřeme obchod nebo ho i podplatíme: “Koupím ti ve městě hranolky, ale teď mi musíš pomoct a sednout si do sedačky.” Dítěti, které se pere o hračku s jiným dítětem, můžeme nabídnout, že si s ní bude hrát déle, když počká a bude si s ní hrát až jako druhé. Děti se mohou naučit měřit si čas, střídat se a hrát si tak, aby si mohly hrát dohromady. Někdy je opravdovou příčinou problému nuda; pak stačí starou věc nebo situaci obohatit něčím novým – a děti budou brzy zase spolupracovat.

Mnoho “zlobení” způsobuje neznalost dítěte, jak se má v určité situaci zachovat. Když děti udělají něco špatného, raději je poučte, neútočte na ně.

Představte si například piknik na pláži. Několik rodin spolu jí u jednoho stolu. Osmiletý chlapec oběma rukama sebere z talíře poslední tři kousky kuřete. Jeden rodič zaječí: “Vypadni odsud, ty žroute!” a klepne ho naběračkou. Vtipné, ale pravděpodobně to nepřinese změnu v chování. Druhý rodič řekne: “Počkej, nezeptal ses, jestli ještě někdo jiný nechce. Co kdyby sis teď vzal jeden kousek, a až ho sníš, tak se zeptej, jestli jsou volné ty ostatní.”

Dobrému chování učíte své děti vy. Jak jinak by se to mohly naučit?

Konfrontace

Jestliže jste už zkusili všechno, o čem jsme zde mluvili, ale dítě je stále neposlušné, pravděpodobně to znamená, že si tím říká o konfrontaci. Tak proč mu nevyhovět? Někdy je nutné, aby děti přijaly své místo v řádu věcí a uvědomily si, kdo má hlavní slovo. V takové chvíli je vhodné poslat je “stát a přemýšlet”. Konec konců, život dítěte je docela příjemný, a tak neškodí, když někdy musí spolupracovat, ať se mu to líbí nebo ne.

Metodu “stůj a přemýšlej”, po které následuje dohoda, můžeme uplatnit tehdy, je-li nutné rozdělit se o jednu hračku, chovat se laskavě ke druhému dítěti, chceme-li dítěti dát najevo, že konflikty se mají řešit slovy, a ne praním, nebo má–li dítě potíže s trpělivostí, pomáháním, poslušností v nebezpečné situaci, s ochotou naučit se hrát si s ostatními nebo s čímkoli jiným. Tato metoda pomáhá dětem ovládnout svoje impulzivní chování, učí je, aby si všechno rozmyslely a vybraly vhodné řešení. Naším cílem není zabránit dětem, aby jednaly, ale pomoct jim, aby uměly jednat účinněji.

“Tak ty sis chtěl hrát s ostatními dětmi?” “Jo.” “A proto jsi po nich házel kameny?” “Jo.” “A všiml sis, že tak ses s nimi neskamarádil?” “Hmm!”

(ukázka je z knihy Tajemství výchovy šťastných dětí, brož., 136 s., 157 Kč, vydalo nakladatelství Portál)