Rituály pred spaním

Príbehy z mesačnej hojdačky. Knižka z vydavateľstva Portál, v ktorej nájdete okrem zaujímavého rozprávania o zaspávaní aj 34 rozprávok na dobrú noc. Rozprávky Elsy Mullerovej podporujú detskú fantáziu, ukludňujú, budujú detskú sebadôveru. Autorka ponúka množstvo účinných pedagogických i psychoterapeutických možností.

Prečo sú rituály dôležité

Děti potřebují a milují rituály před spaním. Tyto rituály jsou důležitou fází přechodu mezi dnem a nocí, jsou vlastně jakýmsi emocionálním ochranným prostorem. V krátkém čase si tak děti mohou vytvořit odstup od nejrůznějších stresů zažitých v průběhu dne. Stres totiž může dítě “pronásledovat” i ve snu a způsobovat poruchy spánku. Rituály v nejrůznějších podobách tak přispívají k odbourávání strachu a napomáhají zdravějšímu spánku.

Předčítání pohádek patří u dětí k nejoblíbenější formě rituálu před spaním. Vyprávění pohádky od člověka, kterému dítě důvěřuje, má mimořádnou terapeutickou hodnotu. Ze své dlouholeté praxe mohu potvrdit, že změna zvyklostí před usnutím napomohla často u dětí v léčbě poruch spánku mnohem účinněji a rychleji než léčba medikamentózní.

Příběhy z měsíční houpačky jsou vhodnou formou rituálu “před usnutím”. Pomáhají k uvolnění, uklidňují a ulehčují usínání. Pohádky působí jako filtr. Všechno zlé zůstane v něm a nepronikne dál. Ze 34 nabízených pohádek si vaše dítě jistě brzy vybere tu “svou” nejoblíbenější a při jejím předčítání nebo vypravování pak často usne dřív, než pohádka skončí.

Přeji všem dětem, aby jim mé pohádky připravily “dobrou noc” a ve dne “krásné sny” ve světě fantazie, na ostrově klidu.

Rozprávky a príbehy na dobrú noc

O ptáčkovi zpěváčkovi

Podzimní vítr se divoce prohání v ulicích. Pestře zbarvené listí víří ve vzduchu a létá společně s ptáky jako by o závod. Jedno okno ve vysokém šedivém domě na ulici je dokořán a visí v něm ptačí klec. V kleci sedí na bidýlku bez pohnutí ptáček zpěváček a vyhlíží ven. Patří rodině, která se do města přistěhovala z jedné daleké země, ve které bývá zvykem chovat ptáky v klecích. Mnozí ptáci si už na takový osud zvykli, nevadí jim život v kleci a tak každý nový den vítají veselým prozpěvováním. Někteří ptáci však – jako například náš ptáček – život v nesvobodě, život v kleci, snášejí velice těžko. Oněmí a ani ty nejlepší pochoutky nebo přemlouvání je nepřimějí ke zpěvu. Nezpívají, ani když jejich majitelé vysedávají celé hodiny u klícky a sami jim předzpěvují.

Ptáček zpěváček sedí nehybně na bidýlku a je smutný. Vždy když se ráno v okně objeví první sluneční paprsky, zesmutní ještě víc. Neodbytně touží být zase volný, rád by vzlétl vstříc slunci. Smutek ho téměř dusí.

Není schopen vydat ze sebe ani hlásek. Jeho trápení a žal jsou němé, není je slyšet.

Jednou když mu dítě z rodiny čistilo klec, zapomnělo ji znovu zavřít. Okno bylo dokořán a nebe bylo modré jako moře. Ptáček prudce máchnul křidélky proti nedovřeným dvířkám, klec se otevřela a on byl konečně volný.

Poletoval nad městem, nad řekou i nad lukami a lesy, které město obklopují. Poletoval a chytal mouchy létající kolem něho. Přímo se opájel pocitem volnosti a svobody.

Právě když přelétal nad obrovským stromem s nádherně zbarveným listím, začal zpívat. Zpíval a trylkoval tak krásně, až se na něj smálo i samo slunce. Zpíval tak jasně a radostně, že se lidé na ulici zastavovali a poslouchali. Chtěli spatřit toho zázračného zpěváčka, ale viděli jen vířivý bod na nebi.

Pojednou se začalo smrákat, nastával večer a ptáček zpěváček začínal být unavený. Rozhodl se proto najít si nějaké místečko k pře nocování. Do klece se však nechtěl za žádnou cenu vrátit.

V jednom parku, který se nacházel jako oáza klidu uprostřed města, objevil vysoký starý a rozložitý strom. Rostl tu odnepaměti, stál tu už dávno před tím, než se začalo stavět město. Tehdy tu nerostl sám, ale byl uprostřed hlubokých lesů, ve kterých ještě lovíval král. A tento strom jako jediný přežil do dneška.

V jeho rozložitých větvích si ptáček zpěváček našel místečko, do kterého postupně snášel vhodná stébla trav, peří i listí, až z nich postavil hnízdo. Vystlal je nejjemnějším mechem. Když hnízdo dokončil, uložil se v něm spokojeně ke spánku a řekl si: “Je tu nádherně, příjemně a teplo.”

Ptáček zpěváček je unavený, cítí se unaveně a těžce. Těžké jsou také jeho nohy a křídla. I ty můžeš cítit, jak je těžký. Tělo má těžké, úplně těžké a unavené. V hnízdečku je příjemně a teplo. Zkus si, jak je v hnízdě teplo. Ptáček v něm leží v teple a bezpečí. Cítí se ve svém hnízdě jistě a bezpečně. Sní o svobodě a zpívání. V hnízdě je příjemně teplo. I ty můžeš cítit, jak hřejivě a útulně v něm je. Cítíš se v teple, bezpečně a jistě. Zdají se ti překrásné sny.

O víle a kouzelném prameni

V zemi fantazie žije překrásná víla. Má jemná třpytivě průhledná křídla. Potřebuje je, aby se mohla starat o všechny rostliny, keře, stromy, trávu a květiny. Létá velmi daleko, protože se chce dobře postarat o všechny své chráněnce. Pečuje o ně velice ráda. Sluníčko, déšť i vítr jsou jejími pomocníky a přáteli. Pomáhají jí pečovat o všechny svěřence. Bez sluníčka a deště by totiž nemohli žít a vítr potřebují proto, aby do daleka zanesl jejich semínka. Jen tak mohou vyrůst další rostlinky.

Na jedné mýtině uprostřed lesa můžete najít pramen. Kouzelný pramen, vyvěrající ze země a dál zurčivě putující až do malého rybníčku. Z něj pak tečou dál do kraje potůčky a říčky. Jejich putování končí až v moři.

Voda v kouzelném prameni je čistá, teplá a svěží. Malý rybníček, do kterého voda vtéká, je obrostlý mnoha nádhernými květinami. V tomto rybníčku se víla velmi ráda koupe.

Víla se protahuje v příjemně vlahé vodě. Voda jemně laská její tělo, její pokožku. Je to příjemný pocit. I ty můžeš cítit, jak je voda vlahá, jak příjemně hladí tělo.

Víla leží uvolněně ve vodě, její tělo se zlehka pohupuje ve vlnkách, jako stéblo trávy, sem a tam – tam a sem.

Její všední starosti šly spát. Víla je klidná a uvolněná. Je jí příjemně teplo. Je naprosto klidná. Nic ji neruší. I ty můžeš cítit příjemné teplo a klid.

Voda z kouzelného pramene má kouzelný vliv. Když se jí víla trochu napije, zjasní se jí tváře, její srdce se rozveselí, myšlenky se zklidní se. Pak se jí dobře přemýšlí – o čemkoli. Dokonce se jí daří i snáze nacházet cestu k řešení nejrůznějších problémů, dokáže také lépe zahnat strach a starosti.

Kouzelný vliv pramene na vílu působí, dodává jí sílu. Pramen je nevyčerpatelný.

Vždy když má víla starosti, vždy když o něčem důležitém přemýšlí nebo když se něčeho obává, jde ke kouzelnému prameni.

Koupe se ve vlahé vodě. Uklidní se a uvolní. Cítí, jak se všechny její starosti a strasti rozplývají. Nic už ji netrápí. Může v klidu o mnohém přemýšlet. Možná že i ty hledáš místo, které by se ti líbilo, místo, kde se cítíš bezpečně, jistě a příjemně. Odtud pak čerpáš sílu, klid i teplo.

Ukážky sú z knihy Příběhy z měsíční houpačky, brož., 109 s., vydalo vydavateľstvo Portál.

(1 hlasov, priemerne: 5,00 z 5)

Loading...