Jak jsem hledala a našla

Právě uplynul rok co jsme se sem v prosinci přistěhovaly z Prahy a neznaly tady ani nohu. Fakt prima měsíc na stěhování, venku zima a mráz, brzy tma. Člověk se opravdu nemá kde seznámit, když na pískovišti je v tomto ročním období pusto. Pomalu se mojí nejlepší kamarádkou začala stávat lahev vína.

Trvalo mi přesně měsíc než jsem se naštvala a začala hledat na internetu „něco“. Nevěděla jsem ani co hledám, ale hledala jsem zábavu pro nás dvě a taky někoho jen tak na pokec. Našla jsem seznam MC v Bratislavě a jednou večer se svým mužem a mapou na klíně objížděla co by se nám asi tak s dcerou nejlépe hodilo vzhledem k dostupnosti. A tak jsme se druhý den ráno vydaly do MC Klbko.

Byly jsme připraveny na všechno, ale tak milé uvítání mě opravdu téměř zaskočilo. Dveře nám otevřela mladá maminka se slovy buďte vítáni, tady si všichni tykáme, což mě opravdu potěšilo. Byly jsme tam jako první a tak jsme byly zasvěceny do tajů a kouzel mateřského centra dost podrobně. Vůbec jsem netušila co všechno se tam dá dělat. Postupně začaly docházet další maminy se svými (jak vy říkáte) děťůrenci a já se cítila čím dál líp. Seznámila jsem se s prima ženami. A moje dcera? Už jsem ani pomalu nevěděla, že jí mám. Zapadla do kolektivu a vyzařovala z ní naprostá spokojenost. Ta spokojenost z nás obou vyzařuje do dnes a to už tomu bude rok co téměř den co den (někdy si totiž klidně zavřou) navštěvujeme náš druhý domov Klbko.

Myslím, vlastně ne, já to vím, že jsme měly velikou kliku, že jsme si vybraly na mapě právě tuhle nenápadnou budovu uprostřed zahrady. Jestli můžu mým jménem oslovit všechny maminky a tatínky na mateřské dovolené tak neváhejte a někdy to zkuste! Stojí to za to poprvé!!! Vaše Češka!

(Žiadne hodnotenia)

Loading...